Osada Slunečná se nachází v horních Černošicích, na tzv. bývalé Višňovce. Úplně první chaty zde byly postaveny okolo roku 1947 – Chudomelovi, Bradáčovi (dnes Vanišovi), Vilímkovi, z Laviček se připojili Pioreckých, Kurellovi a Jislovi. Tyto chaty stojí ve stráni přímo nad Údolím Staré řeky – tedy nad Lavičkami. Další řadou chat nad nimi a již nad strání směrem do osady pokračovali Karmazínovi, Mikulcovi, Hlaváčovi, Sloupovi atd.. V roce 1954 zde pan Václav Kerbach založil Zahrádkářský svaz a zároveň se stal prvním předsedou osady Slunečná. 

Hlavním poznávacím znamením, že se nacházíte na správné adrese, byla ještě do roku 2012 kromě cedule s nápisem Osada Slunečná, také telefonní budka (křižovatka ulic Slunečná a Na Ladech). Dříve se zde vždy v podvečer tvořily fronty osadníků, aby si za pár haléřů zavolali domů.

S nástupem mobilních telefonů zůstala nevyužita a sloužila především jako hlavní orientační bod pro bloudící návštěvníky. Přístupové cesty do osady jsou celkem čtyři.

V dolní části osady stojí dřevěný kiosek, postavený přibližně roku 1967 za účelem drobného prodeje. Nyní je využíván jen jako místo pro poštovní schránky na dopisy. Naproti kiosku vede strání jedna ze tří cest, kterou lze projít až k řece Berounce. Druhá – nejhůře schůdná – vede okolo Hlaváčů. Tyto dvě cesty vedou do Laviček. V létě se tudy chodívalo koupat k jezu. Třetí cesta vede ze ,,špičky“ osady (tedy z nejvzdálenějšího cípu osady, jenž se nachází na konci ulice od kiosku). Touto cestou se dříve chodilo koupat především ,,ke schodům“ a k brodu. Starší osadníci si také jistě pamatují, jak se na špičce kdysi hrávaly kuželky. Ty jsou nyní umístěné na hřišti.

Pokud se přes špičku vydáte dále okolo osady, dojdete k vzrostlé lípě. Ta byla zasazena jako symbol vlastenectví po vpádu vojsk SSSR v roce 1968.

Zasadili ji spolu pan Bárta, pan Krýže, pan Šabat, pan Beran a pan Ritka.

Hřiště a moštárna:

Kolem roku 1966 byla místními přibližně uprostřed osady vystavěna jednopatrová budova zvaná – dle účelu k jakému sloužila především – moštárna. Vedle moštárny byla již dříve vybudována dvě škvárová sportovní hřiště na míčové hry a vysoká konstrukce na šplh. Toto místo se přirozeně stalo hlavním dějištěm všech akcích na osadě. V 70. letech zde pořádali místní zahrádkáři různé soutěže – například o nejlepší jablka. Také se zde konaly volejbalové turnaje pod vedením pana Kliky.

V 90. letech bylo hřiště využíváno pouze sporadicky. Roku 2003 však nastal zlom a pár sportovních nadšenců zde začalo zkoušet hrát nohejbal. Hra je pohltila natolik, že téměř ve stejné sestavě ho pravidelně hrají dodnes a účastní se i různých turnajů nejen v blízkém okolí. Téhož roku prodělala hřiště malou rekonstrukci. Byl upraven povrch, škvára nahrazena antukou, nevyužívané tyče na šplhání byly odstraněny, přibyla zeleň, ohniště a malé posezení. Hřiště jsou v současné době využívána celoročně. Od jara do podzimu především na nohejbal. Už jedenáct let jsou zde pořádány turnaje trojic. A v posledních dvou letech také turnaje v líném tenise a petanque. V zimě se zde povedlo dvakrát vybudovat ledové kluziště na hokej.

Každoroční podzimní moštování jablek se provozovalo až do roku 2006. S nárůstem okrasných dřevin a s úbytkem ovocných stromů v zahradách, tak pro malý zájem zaniklo.

Dnes slouží moštárna jako místo, kde se konají výroční členské schůze Zahrádkářského svazu, přes zimu se pravidelně hraje ping-pong a promítají se sportovní utkání nebo filmy. Na konci letních prázdnin se pořádá společenský večer pro dospělé navazující na dětský den plný soutěží.

Dětský den měl od roku 1958 do 90. let, kdy byl značný úbytek dětí, velkou tradici. Děti bývaly vždy převlečeny za karnevalovou masku a v průvodu tak procházely celou osadou. Ze soutěží nesměla chybět především tombola a bum-bác. Celý den byl vždy pečlivě připraven rodiči a jeho účastníci na tuto hlavní událost prázdnin rádi vzpomínají dodnes.

Od roku 2004 se z dětských dní, byť v jiném kabátu, můžou těšit už i jejich děti. Součástí bývá návštěva Mokropeských hasičů a den bývá zakončen ohňostrojem.

Co by kamenem dohodil stojí vedle moštárny malá vodní nádrž, místními nazývána jednoduše – bazén. Ta byla vystavěna v letech 1966-67 jako hasičská nádrž, nyní slouží jako závlahové zařízení pro zahrady, v zimě jako domov divokých kachen.

Elektřina byla zavedena 1967-68 a osadníci si tehdy stavěli elektrické sloupy svépomocí.

Na osadě se také nachází šest pump na užitkovou vodu. Bohužel již nefunkčních, avšak ještě v 90. letech plně využívaných.

Kanalizace zde byla vybudována v roce 2002.

          Jana Šabatová (Houfová) ©2014